Setkání

Nebe mělo na západě velkou krvavou ránu,
sama, s rameny buky nad hlavou,
sním
jdu cestou mlžnou zdlouhavou,
cíl zatím nemám v plánu.

Těkání myšlenek v srdce rytmu,
jiskru za jiskrou krystaly sněhu,
snažím
se a podanou ruku chytnu,
v té ruce cítím vstřícnou něhu.

Ta přichází odnikud,
zjeví se jako stín,
padám
a v hlubinách temnot
se ocitám s ním...


Vzniklo jednoho úžasného večera, nad několika půllitry a jen částečně z mé hlavy :o)