Stín odloučení spadl na nás, dvojici vlků... Je to už měsíc, co jsme přes týden od sebe, o víkendech - se vší božskou vůlí - spolu. Za ten měsíc se snad nic nezměnilo, snad se ani nic nezmění... A až to bude za náma, vyjdeme ven silnější, odolnější a... hlavně pořád svoji (:
... a pak se ozvalo vzdálené vytí. Odpověď se ozvala z opačné strany, neméně intenzivně. V tom vytí byla touha, láska, síla... rovněž i prožité utrpení a bolest. Ani stopa výčitek, ani kousek křivdy. A hlavně... hlavně radost...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat