Podzimní nostalgie

"Z kůry zas vyřezat dřevěnej amulet, na krk ho pověsit dálce a toulání..."

Tuhle vždycky zanotoval Pádlo jako jednu z "posledních"... Ať už pod stromem na louce nebo večer u někoho doma. Tu písničku dodnes nemůžu hrát... Ještě to příliš připomíná a bolí.

"Tuláckej amulet pozměnil víru, pýcha je jako jed, smiřte se s pokorou..."

Ani nevím, jak ta přezdívka vznikla, to jsem se nestačila zeptat. Co ale moc dobře vím je, že smrt kamaráda z nejlepších, už jsme nedokázali unést a museli jsme jít každý svou cestou... Bylo to těžké, leč spontánní rozhodnutí. Dívat se do tolika očí plných bolesti a smutku by dlouho nikdo z nás stejně nevydržel. A tak i na tomto posledním "sezení" jsme zanotovali:

"Zelený procesí zas potkáš na cestách. Jít, jít objevit svět..."

Kdo ví, koho Pádlo tam nahoře potkává... Třeba stále jezdí na vandry a třeba potkává Jannie. Dívčinu, která nás všechny držela pohromadě a která zemřela pod koly opilého řidiče... Třeba jezdí spolu a notují:

"Bzučení komárů, dým a noc. A brzká schůzka s ránem, den si vzal skalpel na pomoc, prořízne tmu a bude pánem ranního rozbřesku."

Jako by to bylo včera, vidím naše loučení... Kytary se leskly rosou, listí šustilo pod nohama a padalo na naše hlavy jako požehnání na cestu... Na cestu poslední...

"Mlha v malých kapičkách se sráží a stéká po vlasech. Než zelenej průvod všechny spolkne, vsákne je jako mech."

Jediný kontakt mám na Lenju... Lenja mi dneska volal. Prý jen tak, jak žiju, jestli vůbec žiju. Byl to šok a než jsem se vzpamatovala, už jsme se loučili. Vylezlo z něj, že se asi před měsícem potkal s Honzou, Gabkou a Ještěrkou... Hezké... Na pozadí byl slyšet Honzův hlas a Ještěrkův smích...

"Opřeni o skály, navlhlý košile, tep už se umoudřil, všem se nám dejchá líp. Oltář je zrození, naděje i tvůj věk. Víš, víš, čas nejde zpět..."

Vždycky hlavně na podzim mě přepadne nostalgie z těchto vzpomínek, zážitků... Z tohoto ztraceného opravdového přátelství... Jó, člověk si pak říká coby kdyby...

Jít, jít objevit svět. Žít, žít objevit svět... "

Zalomit palce, vlepit pusu, a být mezi svýma. To chce čas...